MK SEVERKA MODELPARK SUCHÉ 71 - XX

Přihlašovací formulář

Návštěvnost

0912482
dnes
Včera
Tento týden
Tento měsíc
Celkem
272
920
272
10648
912482

Kdo je připojen

Právě přítomno: 40 hostů a žádný člen

Při návštěvě Londýna jsem si neodpustil návštěvu leteckého muzea ,které jsem před léty s kamarády modeláři navštívil. Druhá návštěva po cca 20 letech byla opět zážitkem, který srdce modeláře potěší. Více jsem koukal než fotil, ale přesto pár fotek jsem pořídil.

                                                                                                                  Pavel Štern

Historie vzniku úžasného muzea :

Během invaze do Normandie bylo letiště v Duxfordu základnou pro americkou 78. stíhací skupinu, jejíž stíhačky Republic P47D Thunderbolt doprovázely bombardovací letouny při denních náletech nad Německo i okupovanou Evropu. V den "D" každý letuschopný stroj této skupiny přelétl několikrát kanál La Manche, aby útočil na vybrané pozemní cíle na francouzském pobřeží. Dnes je v Duxfordu největší letecké muzeum v Evropě.

Imperiální válečné muzeum si pro svou leteckou expozici nemohlo vybrat lepší místo. Duxford leží nedaleko starobylého anglického univerzitního městečka Cambridge a zdejší letiště bylo vybudováno již během "velké války". Stalo se jednou z prvních základen tehdejšího Královského leteckého sboru. V září 1918 na něm cvičili piloti jen před měsícem založené Royal Air Force, prvních zcela nezávislých leteckých vojenských sil na světě.

Po skončení prvního světového válečného konfliktu v listopadu 1918 v Duxfordu přistávala britská letadla z kontinentu. Po reorganizaci britské vzdušné obrany v roce 1924 začalo toto letiště hrát až na dalších téměř 40 let významnou roli jako základna stíhačů. V roce 1936 z něj často startoval poručík Frank Whittle, který studoval na nedaleké Cambridgské univerzitě a který později vyvinul tryskový letecký motor, jenž byl použit v jediném Spojenci operačně nasazeném tryskovém letadlu na konci druhé světové války - Gloster Meteor.

 

Devatenáctá squadrona RAF, která měla základnu v Duxford, se v létě roku 1938 stala první britskou perutí vyzbrojenou později proslavenými stíhačkami Supermarine Spitfire. Z tohoto letiště rovněž startoval legendární britský stíhač Douglas Bader, který již před válkou přišel při leteckém neštěstí o nohy. Navzdory tomu a přes odpor vojenské byrokracie se mu podařilo přesvědčit britské velení, aby byl přijat zpět do RAF. Později se stal nejen velitelem 242. squadrony, ale i celého wingu, který kromě 242. perutě zahrnoval i 19. a československou 310. squadronu na základně v Duxfordu. V roce 1941 byl Bader sestřelen, padl do zajetí, ale i přes svůj handicap se opakovaně pokusil o útěk. Nacisté se tohoto stíhacího esa natolik obávali, že jej ze zajateckých táborů pro letce přesunuli nakonec na hrad Colditz, který sloužil jako vězení pro nejvyšší spojenecké důstojníky.

První domov československých stihačů

"První československá letecká jednotka v Anglii, československá stíhací peruť 310., začíná svou činnost. A vám byla dopřána čest být jejími příslušníky. Vím, že všichni cítíte povinnosti, které vám vaše nové zařazení ukládá. (...) Svým vzorným vystupováním za všech okolností a získáním sympatií občanů Velké Británie získáte sympatie pro československý lid - a to v dobách nejtěžších. Buďte si toho vědomi a řiďte se tím vždy!" pravil v denním rozkazu velitel 310. československé perutě Alexander Hess v červenci 1940. A 17. srpna, když již letecká bitva o Británii zuřila v plné síle, byla 310. peruť na základně v Duxford prohlášena britským velením za plně bojeschopnou. K prvnímu bojovému střetnutí s Luftwaffe se českoslovenští stíhači dostali 26. srpna. O tom, že si počínali úspěšně, svědčí slova jejich britského velitele G. D. M. Blackwooda: "Tehdy jsem poznal, jak českoslovenští letci dovedou bojovat. Nebylo třeba rozkazů rádiem, vrhli se na Němce bez váhání. Neberu-li v úvahu, že jsem byl v tomto boji sám sestřelen, byl jsem s výsledkem prvního utkání vrcholně spokojen."

V Duxfordu zůstala 310. peruť až do poloviny roku 1941. V bitvě o Británii bojovalo 87 československých letců, osm z nich padlo. Ze zahraničních jednotek byli po Polácích, Novozélanďanech a Kanaďanech právě Čechoslováci nejvíce zastoupeni v britském Královském letectvu. Svobodný svět tehdy bránilo jen 14 francouzských letců. I proto se "Czech pilots" těší dodnes v Británii velké úcty.

Americká základna

V druhé polovině roku 1941 se Duxford domovem různých speciálních leteckých jednotek. Zkoušeli zde dokonce i několik ukořistěných německých letounů, například stíhačku Messerschmitt Bf 109 či bombardéry Junkers Ju 88 a Heinkel He 111. Základna hrála také významnou roli při vývoji bitevního letounu Hawker Typhoon. První operační wing vybavený Typhoony, které podnikaly "sweepy" nad okupovanou Francií, byl zformován právě v Duxfordu. Některé squadrony vyzbrojené novými typy letadel je tu zkoušely. Jednou z nich byla také 601. squadrona, jediná peruť RAF vybavená americkými stíhačkami Bell Airacobra.

V říjnu 1942 tu přistály první stroje amerického letectva - stíhačky Aircobra 350. stíhací skupiny. Do bojů však tato skupina nezasáhla v Evropě, ale až po přesunu do Severní Afriky.

Od dubnu 1943 se stal jednou ze základen 8. americké letecké armády, čítající na 200 tisíc mužů. O měsíc později v Duxfordu oficiálně přivítali král Jiří VI. a královna Alžběta příslušníky 78. stíhací skupiny. Jeden z nich, kapitán Charles London, se stal prvním stíhacím esem 8. letecké armády, když sestřelil pět nepřátelských letadel. Thunderbolty vystřídaly v prosinci 1944 stíhačky North American P-51 Mustang, typ, který zejména v posledních měsících války létal i nad naším územím. Byla to rovněž tato skupina, která zaznamenala první americký sestřel německé proudové stíhačky Messerschmitt Me 262. Do konce války v Evropě zničili piloti 78. stíhací skupiny 697 nepřátelských strojů, ať již ve vzduchu nebo na zemi.

Duxford se naštěstí nestal věznicí, ale muzeem

První stroje RAF se do Duxfordu vrátily až v prosinci 1945 a jako základna Královského letectva sloužil do roku 1961. O osm let později, když tomuto letišti hrozilo přebudování na věznici, začalo Imperiální válečné muzeum v Londýně uvažovat o Duxfordu jako o vhodném místě pro své sbírky. A v roce 1977 ve spolupráci s cambridgským hrabstvím a Duxfordskou leteckou společností letiště odkoupilo, aby se mohlo stát jedním z největších leteckých muzeí v Evropě.

K čtyřem historickým hangárům přibyla nová hala č. 1, v které je vystavena největší část leteckých sbírek. Zatím posledním "přírůstkem" je Americké letecké muzeum, jehož budovu navrhl roku 1991 britský architekt sir Norman Foster. O rok později za ni obdržel prestižní architektonickou Stirlingovu cenu. V této hale jsou téměř všechny typy letadel, které sloužily v letectvu Spojených států během druhé světové války. Největší prostor haly ale zabírá poválečný bombardér B-52, který je dosud v činné službě. Muzeum však není jen mrtvou schránkou pro exponáty, ale z jeho ranvejí každý den startují historická letadla a při leteckých dnech zažívá možná stejný provoz jako za války. Přístupné jsou i hangáry, v nichž se restaurují historická letadla. Muzeum vlastní nebo má vypůjčené na 200 letadel, od dvouplošníků z první světové války.

 

IMG_0720
IMG_0737
IMG_0750
IMG_0751
IMG_0755
IMG_0758
IMG_0764
IMG_0766
IMG_0768
IMG_0770
IMG_0776
IMG_0777
IMG_0788
IMG_0796
IMG_0831
IMG_0837
IMG_0841
IMG_0845
IMG_0846
IMG_0848
IMG_0852
P7110087
P7110088
P7110092
P7110095
P7110098
P7110100
P7110101
P7110102
P7110104
P7110111
P7110112
P7110116
P7110119
P7110124
P7110126
P7110128
P7110132
P7110133
P7110135
P7110141
P7110142
P7110145
P7110153
P7110154
P7110156
P7110158
P7110159
P7110160
P7110162
P7110163
P7110164
P7110175
01/53 
start stop bwd fwd