MK SEVERKA MODELPARK SUCHÉ 71 - XX

Přihlašovací formulář

Návštěvnost

2090089
dnes
Včera
Tento týden
Tento měsíc
Celkem
835
509
2661
13486
2090089

Kdo je připojen

We have 16 guests and no members online

 

               Z historie klubu jsem vybral takové dva mezníky, které ovlivnily činnost klubu.

       V úplném počátku ustavení klubu stál František Veselý, který ve škole v Předlicích založil modelářský kroužek a stavěli jednoduché kluzáky, stejně jako v kroužku na škole v Hrbovicích,kde byl vedoucím Groh. Do kroužku v Hrbovicích chodil i stávající člen klubu Jaroslav Imiolek, který je tak nejdéle činným členem klubu. Po rozpadu klubu, který sídlil na Bukově, přešla část členů do Předlic, kde v podstatě tvořili základ pro založení základní organizace Svazarmu v Předlicích. To bylo vše v roce 1961.

Starší modeláři létali většinou s motorovými letadly a s modely upoutanými. To také určovalo směr, kterým se bude ubírat činnost klubu. Začali v roce 1963 budovat startovací kruhy pro upoutané modely a v roce 1965 stavbu dokončili. Odpracovali zde velké množství brigádnických hodin i když část už s mechanizací, kterou nakoupil pan Veselý z prostředků hospodářského zařízení základní organizace Svazarmu, které dělal předsedu – náčelníka klubu.

                            

                              František Veselý předává ceny na raketýrské soutěži v Dělouši.

 

Hospodářské zařízení fungovalo pod jeho vedením a vydělávalo docela slušné peníze. Strojový park se rozšiřoval a kromě potřebných strojů pro zedníky, kterých bylo asi 15, měli i nákladní automobily. Ty se ale používaly i k výjezdům na soutěže v okolních městech. (To se ještě mohlo vozit osoby na korbě).

V roce 1968 mi při jednom setkání nabídl, abychom jako raketýři přestoupili do jeho klubu. Vzhledem k tomu, že nám nabízel všelijakou podporu, tak jsme toho využili. Do té doby jsme jezdili na soutěže vlakem nebo na motorce a on nám nabídl odvezení osobním autem třeba do Vrchlabí včetně šoféra a ještě nabízel dvě stovky na reprezentaci. No neber to !

     Pan Veselý byl dobrý organizátor, ale vše bral po svém. Zkušenosti s vedením firmy neměl a tak účetnictví pro něj nic neznamenalo. Proto přijal pro řízení práce ing. Tampíra, který byl stavař a odborník. Ten se snažil jej usměrnit, aby vše fungovalo podle předpisů. Ale marně. V tu dobu se povolovalo i soukromé podnikání, ale hlavně společenské organizace mohly podnikat pro zajištění jejich činnosti.

    O tom jak pan Veselý hospodařil jsme se mohli přesvědčit na konci ;roku 1968, kdy udělal pro všechny členy klubu a pracovníky hospodářského zařízení banket v hotelu Bohemia. Ani nemluvím o tom co to muselo stát, když nás tam bylo asi 50 a jedlo se a pilo co hrdlo ráčelo.

   Po okupaci v roce 1968 ještě 2 roky hospodářské zařízení fungovalo a přišla normalizace, která opět omezovala podnikání včetně našeho hospodářského zařízení. Kontroly z Okresního výboru Svazarmu shledaly řady nedostatků a nepovolily do dalších let činnost hospodářského zařízení.

     V tomto období špatné vedení účetnictví donutilo radu klubu k tomu, že jsme odvolali z funkce náčelníka klubu pana Veselého a novým náčelníkem byl Bohumil Kosáček. Bylo to nutné už z toho důvodu, že v tu dobu on převáděl odpovědnost na radu klubu a to jsme také mohli jít do vězení za špatné hospodaření se socialistickým majetkem!

      Ing. Tampír , který v podstatě vedl celou firmu nechtěl její zrušení, bylo to jeho zaměstnání a tak sehnal kupce našeho zařízení, kterým byl Socialistický svaz mládeže v Ústí nad Labem. Došlo tak k prodeji celého zařízení. To znamenalo veškerý strojový park, včetně budovy a pozemků. V té budově jsme začínali budovat klubovnu.

       Za celý komplet hospodářského zařízení dostala naše ZO Svazarmu 465 tisíc Kč.

Prostředky jsme tedy měli, ale neměli jsme žádnou klubovnu, ani kde se scházet. Určitý čas jsme se scházeli v hotelovém domě na Terase a byla nám nabídnuta možnost upravit si místnosti v areálu Svazarmu ve Všebořicích. Když jsme se měli nastěhovat, vyhořela hospoda ve Všebořicích a tak udělali hospodu z těchto místností a nebylo odvolání.

     Celý problém nakonec vyřešil Josef Jurek. Byl členem klubu, ale také pilotem a bývalým předsedou aeroklubu v Ústí nad Labem. Byl v důchodu a bydlel na Klíši nad malým obchůdkem Mlékárna. Jeho syn pracoval na Domovní správě v Ústí nad Labem a tak přes něho vyjednal, že jsme tuto Mlékárnu dostali do pronájmu jako klubovnu. Nebylo to nic velkého. Jedna velká místnost, kde jsme se scházeli a pracovali, druhá místnost byla menší, kde jsme měli různé stroje a uložený materiál na soutěže a v třetí místnosti, která byla nejmenší jsme měli sklad a kancelář.

    Nájem i topení hradil OV Svazarmu.

                         

                               Josef Jurek na soutěži.

 

       Období, které následovalo téměř 20 let by se dalo nazvat obdobím modelářského blahobytu. No uvažte. V kterém klubu by vám platili třeba cesťák na soutěž ! Nebo jste potřeboval nutně motor, nebo RC soupravu! Přiděloval se materiál na stavbu modelů z přídělu Svazarmu, ale nakupovali jsme jej i z financí klubu.

      Nebylo to tak úplně zadarmo! K rozdělování materiálu v tu dobu sloužila soutěž aktivity. Za určitou činnost byly body, které určovaly po skončeném roce možnost čerpání přídělu materiálu. I když po revoluci bylo toto vše kritizováno, jsem přesvědčen, že to bylo spravedlivé.

           Po 20 letech jsme téměř vyčerpali finanční prostředky a přišla další pohroma na klub. Sametová revoluce. Ne tak vlastní průběh, ale změna vlastnictví majetku. Vlastníci se hlásili o místnosti naší klubovny a tak jsme dostali vyhazov. Po domluvě s předsedou ZO Svazarmu radistů jsme se mohli nastěhovat do místností na Fučíkově třídě. Klubovnu jsme začali budovat v 1. patře, kde nám přidělili 3 místnosti. Než jsme se rozkoukali, někdo z radistů celý dům koupil a nás vyhnali do místnosti nahoru na půdu, kam se nám nevešel ani nábytek, natož některé stroje, které jsme měli.

          Člen klubu Břehovský, který měl truhlářskou dílnu v cukrovaru nám nabídl, že je možné u něj vše uložit a tak jsme tam vše odvezli, včetně některých strojů.

           V roce 2004 jsem jej kontaktoval, zda si můžeme věci odvézt. Řekl že ano, ale musíme zaplatit za ty roky pronájem. Ani jsem se neptal kolik. Položil jsem telefon. Je nová doba!

                             Od té doby jsme se scházeli jak se dalo, ale to je další kapitola.

 

            6.12.2021 Karel Jeřábek